Můj příběh

Jmenuji se Daniel Kadlec a jsem profesionální kouč. Pomáhám svým klientům  probudit v sobě vnitřní potenciál a tak měnit jejich život k lepšímu. Nebylo tomu tak ale vždy...

Pamatuji si, že do nějakých 7-8 let jsem žil krásný a spokojený život malého dítěte. Vypadali jsme jako spokojená rodina. Měl jsem staršího bratra a sestru. Navíc jsem měl velmi blízký vztah s rodinným známým, kterého jsem bral jako strýce. Cítil jsem se tehdy šťastný v rodině, v kontaktu s příbuznými a bavila mě i interakce s ostatními dětmi. Podle toho, co o mě říkali, jsem byl dítě zářící energií. To je vidět i na fotografiích z té doby.

Pak se ale postupně něco začalo měnit. Tehdy jsem tomu nerozuměl, ale chování mojí mámy se změnilo. Přišlo samozřejmě klasické "tohle nesmíš, tohle musíš, tohle bys neměl atd." Všímal jsem si, že se někdy chová velmi hrubě ke svému manželovi a ten si to nechává líbit.

Pomlouvala přede mnou sourozence a ostatní lidi. Přišly i zákazy si s něčím hrát, vyhrožování, že vyhodí moje hračky, také mě odrazovala od kontaktu s kamarády a kontrolovala, o čem si s nimi povídám a vlastně vše, co dělám. Často negativně reagovala na moje nápady, myšlenky, i radost a smích.

Stávalo se, že celý den zůstala sama v ložnici, aniž by nám řekla, co se děje a museli jsme se sami postarat o něco k jídlu. Také jsem pozoroval její chování k mé sestře a bratrovi a jejich přátelům a partnerům. Připadalo mi také zvláštní. Najednou jsem se už doma necítil bezpečně.

Dnes už chápu, že mnoho mých přirozených, sociálních potřeb dítěte bylo přehlíženo. Postupně jsem se stal velmi plachým, nervózním a nesebevědomým chlapcem. V kontaktu s lidmi jsem se začal spíše stranit a celkově jsem se uzavřel hodně do sebe.

Během střední školy jsem si uvědomil, že je něco "špatně" s mým sebevědomím. Ale nevěděl jsem co a ani, co s tím udělat. Začal jsem tehdy hledat články a knížky o asertivitě a osobním růstu. Dostal jsem se i k informacím o manipulaci a domácím psychickém násilí. A tehdy mi to došlo. Moje máma je velmi silná manipulátorka. Najednou mi celé to její zvláštní chování začalo dávat smysl.

Viděl jsem, jak její manipulace omezovala všechny členy rodiny, především mé sourozence. Každý na situaci reagoval jinak a já měl možnost, či vlastně jsem musel, vše pozorovat. Rozhodl jsem se tehdy, že si nenechám ničit svůj život a najdu cestu, jak se osvobodit.

Neměl jsem tehdy odvahu se mámě postavit přímo. A pravděpodobně by mi to ani nepomohlo. Jak jsem znal její reakce na ostatní členy rodiny, dokázala by mě vždy shodit zpět do pozice oběti. Neměl jsem tehdy nikoho, kdo by mi pomohl. Ještě několik let jsem doma musel zůstat.

Rozhodl jsem se postupně osamostatnit a vymanit se ze závislosti na ní. Pracoval jsem na svém sebevědomí, a dokončil jsem úspěšně vysokou školu jako strojní inženýr. Potkal jsem také svou životní partnerku, se kterou jsme měli a stále máme nádherný vztah. Našel jsem si práci a společně s partnerkou jsme si našli podnájem. Mámě se nic z toho nelíbilo a především neměla ráda moji partnerku, i když ji vůbec nepoznala. Nedivil jsem se tomu, protože stejně se chovala i k partnerům mých sourozenců.

Tehdy to byl psychicky náročný bod zlomu. Odešel jsem od rodičů a přestal s nimi komunikovat. V článcích se tehdy psalo, že nejlepší cesta je vztah s manipulátorem ukončit. A opravdu jsem zažil, že je to jediná cesta. Jinak by manipulace pokračovala, možná dočasně v nižší intenzitě, ale stále stejným směrem.

Po čase jsme se znovu sblížili s mojí sestrou, která si také dokázala prosadit život podle svého. Zjistili jsme, že naše příběhy jsou velmi podobné. Také mám stále dobrý vztah s oním rodinným známým z dětství. Byl mi vždy nablízku, věnoval se mi a v rámci možností mě podporoval. Postupně mi došlo, že je to můj biologický otec. Po letech jsme si dokázali jako otec a syn povědět vše otevřeně, porozumět si a uvolnit staré emoce.

Začal jsem žít poklidný a spokojený život. Žil jsem už podle svého, partnerský vztah dál skvěle fungoval a měl jsem dobrou práci strojního inženýra.

Po čase jsem si uvědomil, že mi v životě ještě něco chybí, a že mě moje práce nenaplňuje tak, jak bych si představoval. Objevily se i zdravotní problémy. Lékař mi "něco" předepsal a řekl: "To se bude jen udržovat, to už budete mít do konce života". Tehdy jsem se dozvěděl o kraniosakrální biodynamice (terapii) a rozhodl jsem se ji vyzkoušet.

Zažil jsem první velmi příjemné a poklidné ošetření. Výsledek se dostavil po třech dnech, kdy potíže úplně zmizely. Bylo to naprosto neuvěřitelné. A mně došlo, že tohle se chci naučit. Přihlásil jsem se na dvouletý profesionální výcvik na českém Institutu CranioSacrální Biodynamiky, kde jsem prožil mnoho vzájemných ošetření, která dále zlepšovala můj fyzický stav.

Objevem pro mne bylo, že je možné pracovat i s psychickými tématy a uvolňovat psychické bloky, traumata a vzorce chování. Výcvik následně proměnil i mojí psychiku směrem k většímu klidu, jistotě a sebevědomí.

Po absolvování výcviku a mnoha postgraduálních kurzů jsem začal kranio praktikovat. Bylo pro mě v tu dobu náročné zvládat komunikaci s klienty. Hledal jsem další cesty, jak se osobnostně posunout a přátelé mi doporučili tréninky osobního rozvoje. Ty mě opět výrazně posunuly v sebevědomí, chuti do akce a překonávání vlastních limitů. Jejich součástí bylo převzetí plné zodpovědnosti za svůj život. Především jsem zde prošel koučovacími procesy, které mě velmi pozitivně ovlivnily.

Hned jsem věděl, že koučování se chci také naučit a přihlásil jsem se na výcvik profesionálního koučinku dle ICF (Mezinárodní federace koučů). Koučink mi pomohl výrazně lépe porozumět svému myšlení a chování a díky tomu jsem mohl mnohé věci v životě změnit. Líbí se mi, jak tento přístup plně respektuje, podporuje a dále rozvíjí jedinečnost a individualitu každého člověka.

Fascinuje mě, jak velký a pozitivní vliv tyto metody mají. Jak pomáhají měnit život lidí k lepšímu. Začal jsem pomáhat lidem ve svém okolí a také klientům. Tato práce mě dnes velmi baví, naplňuje a snažím se lidem vždy předat maximum.

Věřím, že každý člověk může změnit věci ve svém životě tak, aby žil šťastný a naplněný život.


Vyzkoušejte si koučovací mini rozhovor: